S žáky jsme se pokusili nasimulovat vesmírnou misi, při níž by se přemisťovalo něco velmi křehkého. Původní nápad byl jednoduchý: představit si, že posíláme vajíčko do vesmíru a musíme zajistit jeho bezpečný transport.Proč právě vajíčko?
Vajíčko je symbolem křehkosti a zranitelnosti. Pokud bychom chtěli přemístit podobně citlivý objekt někam jinam, museli bychom se postarat o jeho ochranu. Abychom nezničili skutečná vajíčka (cena stoupá), rozhodli jsme se pro chytrou náhradu – simulaci pomocí micro:bitu.
Micro:bit jsme naprogramovali tak, aby se choval jako „astronautický senzor“. Dokázal měřit otřesy a pohyb díky vestavěnému akcelerometru, signalizovat stav mise pomocí LED displeje, reagovat na spuštění simulace stiskem tlačítka. Díky tomu jsme mohli sledovat, jak by se vajíčko chovalo při startu, letu i přistání, aniž bychom riskovali jeho rozbití.
Simulace nám ukázala, že bezpečný transport není samozřejmost. Žáci si uvědomili, že i drobný otřes může mít velký dopad, že technologie nám pomáhá předvídat rizika, že programování není jen o kódu, ale o řešení praktických problémů.
Naše vesmírná mise s micro:bitem byla důkazem, že i když nemáme k dispozici skutečné vajíčko, můžeme se naučit přemýšlet o bezpečném přemisťování křehkých předmětů. Micro:bit se stal naším malým palubním počítačem, který nám otevřel dveře do světa simulací, fantazie i vědy.
Mgr. Michaela Kuboňová