Základní škola Dobrá, p. o.

Vzdělávací exkurze žáků devátého ročníku do Auschwitz (Osvětimi)

V letošním školním roce jsme opět navázali na předchozí léta, kdy se naše škola v Dobré účastnila vzdělávací exkurze do bývalého koncentračního a vyhlazovacího tábora v polské Osvětimi (Auschwitz).

Předcházela tomu příprava ze strany žáků, kteří v prosinci zpracovávali prezentace na téma holokaust a vzájemně seznamovali své spolužáky s jednotlivými zajímavými otázkami tohoto historického období. Někteří se věnovali rasistickým teoriím, jiní osobnostem, které stály u příprav tzv. „konečného řešení židovské otázky“, dále porovnávali jednotlivé koncentrační tábory, zastavovali se u páchaných zvěrstev, jako byly např. pokusy na lidech, představovali běžný život v koncentračních táborech a rovněž nezapomněli na romský holokaust nebo na život v Terezíně, na pochody smrti apod.

Tato exkurze byla tedy vyvrcholením vzdělávání a přímo na něj navazovala. Na samotnou exkurzi jsme se vydali 23. 5. 2023 autobusem a během cesty jsme se od naší paní průvodkyně znovu dozvídali fakta o holokaustu, o postavení Židů v Evropě a světě, o samotném vyhlazovacím táboře. Dětem jsme rovněž rozdaly papíry a psací potřeby a položily jim otázku, jaká jsou jejich očekávání. Po příjezdu na místo jsme byli rozděleni na dvě skupiny a vydali se nejprve na prohlídku muzea Auschwitz I. Symbolicky jsme vstupovali branou, která tehdy vítala vězně nápisem „Arbeit macht frei“, tedy „Práce osvobozuje“. Naši žáci již věděli, jaké bylo skryté poselství této věty.

V muzeu, kterým jsme procházeli, jsme vnímali celou židovskou tragédii. Viděli jsme budovy, v nichž jsou jako memento ponechány kufry, ostříhané vlasy, boty, brýle, oblečení, předměty denní potřeby. Všímali jsme si fotografií na zdech a zjišťovali, jak krátký čas byl těmto lidem dán. Velmi na nás zapůsobila plynová komora s pozůstatky spalovacích pecí, kde jsme jen tiše a s úctou procházeli. To vše nás nutilo zamýšlet se nad tím, kam až sahá lidská necitelnost a neúcta k lidskému životu.

Po prohlídce muzea jsme se přesunuli do několika málo kilometrů vzdáleného Auschwitz II. – Birkenau (Březinky). Tam jsme symbolicky prošli „Bránou smrti“, viděli koleje, které končily někde v dáli. Děti byly najednou překvapeny rozlehlostí tohoto tábora, kterému se přezdívalo „Továrna na smrt“. Procházeli jsme areálem, navštívili jsme baráky, kde lidé přežívali v hrůzných podmínkách. Zůstali jsme také stát v místech, kde probíhala tzv. selekce a nakonec došli až tam, kde koleje končily, a stáli jsme v místech, kde stávala krematoria. Tam je symbolicky umístěn památník všem obětem holokaustu. My jsme pak na místě československých obětí symbolicky uctili jejich památku položením květin a svíček.

Domů jsme se vraceli v odpoledních hodinách a každý své dojmy nějak zpracovával.

Velké poděkování za organizaci a zajištění pak patří paní zástupkyni M. Kuboňové. Děkujeme.

Následující den jsme dětem položily otázky.

Naplnila se jejich očekávání? Který moment – místo na ně nejsilněji zapůsobil? Má smysl navštěvovat tato místa a předávat dalším generacím historickou skutečnost? Níže tedy připojuji některá jejich očekávání a zamyšlení.

„Očekávám hrůzu a horor.“ Vašek

„Očekávám, že se dozvím, čeho všeho je člověk možný udělat.“ Matěj

„Očekávám, že to bude velice zajímavé, že se něco dozvím.“ Lukáš

„Když nic neočekáváš, nic tě nemůže zklamat.“

„ Očekávám hodně historický a emotivní zážitek a obohacení mých historických znalostí.“

„Očekávám, že se dozvím, jaká to byla hrůza, a uvidím, v čem žili.“ Kateřina

„Bylo to hodně zajímavé a otevřelo mi to oči, jak to dřív bylo a že to je celé pravda a nedokážu si vůbec představit, jak tam mohli žít.“ Mikuláš

„Dalo mi to přesnější pohled na to co se tam dělo a nějakou možnost pocítit atmosféru toho prostředí.“ K. Kohut

„Dalo nám to něco do života, nechtěla bych tuhle dobu zažít.“

„Splnilo to moje očekávání, ale nedokázal jsem si představit jak to tam doopravdy fungovalo. Asi tam budu muset jet ještě jednou.“ Friedl

„Strach, hanba, otázka – kam jsme to jako lidé dospěli…statisíce a miliony mrtvých lidí, čekal jsem větší extrém ale i tak to bylo silné.“ Ondra

„Tak největší pocit, co to ve mně vyvolalo byl ten, že jsem celou dobu přemýšlel, kde se vzala ta zloba v Němcích vůči Židům. Jinak exkurze mi přišla velmi zajímavá a měli by jsme si z ní vzít ponaučení, aby se něco takového už nikdy neopakovalo.“ Patrik

„Bylo mi špatně. Jak je možné, že tohle udělá člověk člověku? Bylo mi to líto a byla jsem naštvaná. V bloku s vlasy mi bylo nejhůře. Ze školy jsme na to byli dobře připraveni a v podstatě jsme se nedozvěděli nic nového, ale ta atmosféra stačí.“ Lucka

„Nejhorší asi byl blok (nevím číslo), kde byly lidské vlasy. Tam jsem cítila, že je mi trochu úzko. Co mě překvapilo nejvíce bylo asi to, jak extrémně obrovský je vyhlazovací tábor Birkenau. Procházeli jsme uličkami a ony nekončily. Je nepředstavitelné si představit takové kvantum lidí na jednom místě. No, jsem ráda, že už to máme za sebou.“ Bára

„Ještě jednou děkuji za možnost se na takové místo podívat a myslím si, že by se minimálně jednou tam měl podívat každý.“ Katka

Mgr. Magdaléna Dordová